K vodě

Karel Plíhal

1:Až mě jG#ednou pD#ustíš k vG#odě, tak ti D#asi vByhovD#ím,
budu mBmávat nFma ty lBmodě s rB7ozvinD#utým plBachtovD#ím,
dáš mi čBmaje dFmo termC#oskG#y, kousek chlC#eba k svD#ačinFmě, D# 
a vydG#ám se jD#en tak, bG#osky, pFmo zelBmený hlD#adinG#ě.D#  G# 
2:Po hladině jde se těžce skromným i těm chvástavým,
na nejbližší rovnoběžce ňákou loď si zastavím,
nech si svoje tklivý plky, rozděl věci na půlky,
potkám pravý mořský vlky, pravý mořský Karkulky.
3:Přijde bouře, strhne stěžně, ťažko bude tej noci,
až na zádech mě ke dnu něžně snesou rejnoci,
v tu ránu už budu v Pánu, věčný spánek na víčkách,
proto v Tichém oceánu choďte, prosím, po špičkách.
4:Až mě jednou pustíš k vodě, tak ti asi vyhovím,
budu mávat na ty lodě s rozvinutým plachtovím,
když se s koňma dlouho oře, zpravidla jsou znaveni,
co dál říci - snad jen moře-město-kuře-stavení.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:58:58.219+00:00
Výsledky hledání: